Jdi na obsah Jdi na menu

Maminko bojuj - napsala Martina

22. 11. 2007

Maminko bojuj!

Je pondělní podvečer a já se od své maminky dozvěděla další špatné zprávy, při kterých se mi do očí nahrnuly slzy. Nikdy ale nebrečím před ní, protože chci, aby byla silná v boji, proti této zákeřné nemoci. Ona musí vyhrát…
Obrazek
Inu, začínám náš příběh s otevřeným koncem…
Vše začalo během těch nejkrásnějších dní v roce. Nastala zima a všude bylo krásně běloučko.
Ležely jsme s maminkou v pokojíčku a povídaly si. Najednou mi maminka povídá, že se jí nelíbí ta bulka co má v prsu. Věděla jsem, že byla před nedávnem na ultrazvuku, kde jí vyšetřila přímo primářka Českolipské nemocnice. Té se tento útvar zdál jako cysta. Také jsem si na bulku sáhla, byla přímo u bradavky.

Maminka patřila k rizikovým pacientkám a proto chodila s prsy často na vyšetření, nikdy by nás ani ve snu nenapadlo, co nás čeká…
Uplynulo pár týdnů a byl leden. Bulka se zdála mamince větší a tak opět navštívila lékaře. Lékařka po vyšetření navrhla, že se provede punkce a z bulky bude odebrán vzorek.
To nejhorší bylo před námi.

Bylo 23.ledna 2005. Ten den maminka slavila své 43 narozeniny. Bohužel jsem nemohla slavit s ní, protože jsem celý den strávila v práci. Nikdy nepřestanu litovat, že mě nenapadlo někoho požádat, zda by si to se mnou nevyměnil.
Druhý den, bylo to pondělí, si šla maminka pro výsledky odběru. Odpoledne jsem se u rodičů stavila, byla jsem celá vystrašená, co se dozvím. To co jsem se dozvěděla mi zcela změnilo život. Moje maminka má RAKOVINU.

Bohužel nemám lékařské vzdělání a tak nevím, jak se má správně postupovat, když se ženě v prsu zjistí jakýsi útvar. V mamčiným případě se provedla punkce, která zapříčinila, že se ZHOUBNÝ NÁDOR během deseti dnů, než došlo k operaci zvětšil zhruba z 2 x 3 cm na 5 x 8 cm. Navíc jsem se v odborné literatuře dočetla, že by se nikdy nemělo do zhoubných nádorů píchat…., protože je to velmi nebezpečné. Kdyby doktoři rovnou vyjmuli celou bulku, měla maminka vysoké šance na plné uzdravení.

Nyní budu pokračovat dál v příběhu.
Mamince bylo odstraněno celé pravé prso a několik uzlin, z nichž byly čtyři zhoubné. Po odstranění prsu čekaly maminku chemoterapie. Nejprve měla čtyři hodně silné. Dojížděla na ně do Ústí nad Labem vždy každý třetí týden. Po těchto chemoterapiích jí bylo několik dní hodně zle. Po ukončení chemoterapie jí čekalo zhruba dvacet ozářek. Zůstávala v nemocnici a domů jezdila jen na víkendy. Když měla všechny ozářky za sebou, tak následovaly další kruté chemoterapie. Tentokrát to byla jiná látka, trvalo déle, než do těla nakapala a také než začala účinkovat. Zhruba třetí den po kapačkách se dostavily hrozné bolesti svalů a kostí.Vybavuji si jak maminka sotva chodila. Po každé chemoterapii říkala, že na další jí už nikdo nedostane. Nakonec se nám jí vždy podařilo dodat sílu to znova podstoupit.

Maminka měla krásné blond vlasy o které bohužel kvůli chemoterapiím přišla. Nezapomenu na ten den, kdy jsem jí prvně viděla bez vlasů. Ze svých krásných hustých blond vlasů jí téměř všechny vypadaly a tak vzala strojek a zbytek oholila.V ten okamžik na ní byla ta nemoc ještě víc znát, už to nebyla ta hezká zdravá maminka, co měla plno síly nás s mladší sestrou „srovnat“ , když jsme se do sebe pustily… Teď jsem viděla svojí malou nemocnou maminku, která ztrácela sílu bojovat a chuť žít. V tu chvíli jsem začala ještě víc proklínat doktorku, která vše způsobila.

Každý den se setkávám v tisku a všude kolem s články o rakovině prsu, kde varují ženy před touto zrádnou nemocí a vyzívají je ať chodí pravidelně na prohlídky, na mamograf …., ale k čemu jim to je, když pak narazí na neschopného lékaře, který jim bude půl roku léčit cystu, předepisovat různé léky….a nakonec se po půl roce rozhodne, že si teda do té bulky párkrát píchnem, ať se nám to pěkně rozšíří…. Proč ne, vždyť se jedná jenom o člověka, o matku dvou dcer, o manželku a dceru, která tu má dva milující rodiče, o ženu, která tak moc touží stát se babičkou a možná se toho ani nedožije, o člověka, kterého tu všichni ještě dlouho budou potřebovat.

Často jsem na internetu hledala různé informace o této nemoci, najít něco pozitivního, že RAKOVINA NEZNAMENÁ SMRT, najít někoho, kdo je na tom stejně, kdo by mamince poradil a dodal jí sílu bojovat, protože já sama na to nestačím a zbytek rodiny má asi strach o této nemoci mluvit a něco vyhledávat. Nevím…
Dala jsem mamince různá tel. čísla a spoustu informací a rad, ale zatím nenašla odvahu sama někoho kontaktovat, tak se mi to podaří třeba teď.

Když byla veškerá léčba prsa ukončena, podstoupila maminka ještě jednu operaci a to odstranění dělohy a vaječníků. Měla již problémy před zjištěním rakoviny prsu, ale tato operace nebyla tak důležitá. Doktor navrhl pouze odstranění dělohy, ale maminka se sama rozhodla i pro odstranění vaječníků. Je to tak zřejmě lepší, protože ta „mrcha“ prý ráda metastazuje do ženských orgánů.

Snad už je vše špatné za námi a maminku teď čekají jen samé dobré věci.

Abych mamince dodala ještě větší chuť do života a nevzdat boj s touto nemocí, rozhodli jsme se s přítelem, že si pořídíme miminko. Už se všichni moc těšíme. Doufám, že nenastanou žádné komplikace a za nějaký čas budeme moc společně vozit kočárek a radovat se nad životem.

MARTINA

Martinu jsem poznala na netu, ze stránek Osudy.
Byla jsem u její svatby, u narození její krásné dcery Veroniky. A taky vidím jak Verunka roste a babička má z ní velkou radost. A už má přes rok.
Všechno přes internet.
Maminka Martiny musí být hrdá na takovou fajn dceru a šikulku vnučku.

Díky Marťo za příběh a pozdravuj mamku a celou rodinku.

EVIK

A PODÍVEJTE JAK ROSTU!!!

Obrazek

Obrazek


 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář