Příběh Antonie
Milá
paní Evo,
zavítala
jsem díky vašemu pozvání na vaše stránky. Jsou moc pěkné. Rozhodla jsem se,
že I já přispěji svým příběhem.
Jmenuji
se Antonie, je mi 64 let.
Po
prvním mamografickém vyšetření před několika roky mi bylo doporučeno
opakovat kontrolu každoročně. A tak jsem každý rok poctivě absolvovala mamograf
a sono se stále negativními výsledky. Byla jsem tudíž přesvědčená že
jsem po této stránce naprosto v pořádku.
Ale
ouha. Před vánocemi 2006 jsem si jednoho dne čirou náhodou nahmatala bulku
v levém prsu. Nic mě nebolelo a tak jsem si bláhově myslela že mám z
toho předvánočního maratónu
namoženou nějakou žlázu. Nechtěla jsem rodině kazit
předvánoční náladu a tak jsem mlčela a denně si kontrolovala tu
nechtěnou bulku jestli se mi neztratila. Ale kdepak.
Hned
začátkem ledna - to mi to pěkně začal nový rok - jsem se odhodlala
navštívit svého gynekologa. Musela jsem jít znovu na mamograf, ultrazvuk,
biopsii a konečný výsledek - zhoubný nádor o velikosti
Ne
zrovna ohleduplná slova lékaře - nutná operace, pak chemoterapie,
ozařování, mi doslova a do písmene rozbily mou psychiku. Pro slzy jsem ani
neviděla a jenom mi v hlavě hučelo - PROČ ZROVNA JÁ?
Rozjel
se maratón, ale jenom u mně. Doktoři si mě předávali jako horký brambor a
trvalo vlastně skoro tři měsíce než jsem se konečně dozvěděla termín
operace.
V
době čekání na operaci mi bylo velmi ouzko a moje chvilky o samotě a bezesné
noci provázené pláčem a černými myšlenkami nepřeji nikomu. Kdo to prožil,
pochopí jak mi bylo na těle I na duši.
Dosud
jsem měla jenom mlhavé představy co takové onemocnění obnáší a tak jsem hledala
všechny možné informace na internetových stránkách o této strašné nemoci. Na
webových stránkách jsem si pročítala příběhy pacientů a říkala jsem si:
"když to vydrželi ostatní a nepřestali bojovat, nemohu to vzdávat ani já.
Strašně
velkou oporu jsem měla v rodině, u dcer, vnoučat a hlavně v manželovi. Do
samého začátku mě doprovázel na všechna potřebná vyšetření a dodával mi
tolik potřebnou sílu, ale přesto jsem si tuto tragedii musela přetrpět a
srovnat se s ní sama.
A
nakonec přišel den D. Na předoperačním konsiliu ve vítkovické nemocnici v
Ostravě se mi představila pí.MUDR. Heroková jako moje operátorka a
vysvětlila co mě čeká. Dodávala mi sílu milým přístupem a vlídnými
slovy.
Měla
jsem štěstí v neštěstí že nádor byl ohraničený, takže mi řekla že nepřijdu
o celé prso ale jenom o nezbytnou část. Při operaci pak zjistila ještě
jednu pěkně schovanou
Přála
bych všem pacientkám takovou svědomitou lékařku.
Po
operaci následovala raditerapie 32 x . Protože byl nádor ohraničen, byla
vyloučena /prozatím/ chemoterapie. I když jsem na ni byla duševně už
připravena, měla jsem obrovskou radost, že ji nemusím podstoupit.
Teď
už mám půl roku po operaci, na prsu mi zůstala malá jizva a v hlavě
vzpomínky na všechny protrpěné trable. Užívám TAMOXIFEN a věřím, že mám to
nejhorší už za sebou a že mě čekají už jenom negativní výsledky Po dalších
kontrolních vyšetřeních.
Přeji všem nemocným pevné nervy, dobré rodinné
zázemí a úsměv na tváři.
ANTONIE
Komentáře
Přehled komentářů
Ani já neprošla chemoterapií, jen "solárkem" a i mě našli až při samotné operaci dalšího "čolka" jak já tomu říkám:)))
Dnes, po po 4 měsících po operaci je mi již hej a pomalu na vše zapomínám.
Evik - Pochvala
Toničko,p.doktorku Herokovou znám jen podle jména a jednou jsem jí měla na vizitě na havířovské chirurgii,ale to je pěkně dávno. Jsi určitě v dobrých rukou na ní jde opravdu samá chvála. Takových doktorů by mělo být více. Já chodím k p. primáři Firlovi z Havířova a to je taky nejlepší člověk a hlavně má dušičku a přístup k pacientům a fajn sestřičku. Na onkologii je zas p.doktor Bažanowski a to je ze sestřičkama další vynikající lékař. Tak si taky myslím, že jsem v dobrých rukou. Já osobně nemocnici v Havířově nedám dopustit. a to nechodím jen k onkologům.
Eva - Byla jsem na tom podobně