EVIKOVY STRÁNKY na pomoc onkologickým pacientům

Milá paní Evo,
zavítala jsem díky vašemu pozvání na vaše stránky. Jsou moc pěkné. Rozhodla jsem se, že I já přispěji svým příběhem.

Jmenuji se Antonie, je mi 64 let.
Po prvním mamografickém vyšetření před několika roky mi bylo doporučeno opakovat kontrolu každoročně. A tak jsem každý rok poctivě absolvovala mamograf a sono se stále negativními výsledky. Byla jsem tudíž přesvědčená že jsem po této stránce naprosto v pořádku.

Ale ouha. Před vánocemi 2006 jsem si jednoho dne čirou náhodou nahmatala bulku v levém prsu. Nic mě nebolelo a tak jsem si bláhově myslela že mám z toho předvánočního maratónu namoženou nějakou žlázu. Nechtěla jsem rodině kazit předvánoční náladu a tak jsem mlčela a denně si kontrolovala tu nechtěnou bulku jestli se mi neztratila. Ale kdepak.

Hned začátkem ledna - to mi to pěkně začal nový rok - jsem se odhodlala navštívit svého gynekologa. Musela jsem jít znovu na mamograf, ultrazvuk, biopsii a konečný výsledek - zhoubný nádor o velikosti 11 mm.

Ne zrovna ohleduplná slova lékaře - nutná operace, pak chemoterapie, ozařování, mi doslova a do písmene rozbily mou psychiku. Pro slzy jsem ani neviděla a jenom mi v hlavě hučelo - PROČ ZROVNA JÁ?

Rozjel se maratón, ale jenom u mně. Doktoři si mě předávali jako horký brambor a trvalo vlastně skoro tři měsíce než jsem se konečně dozvěděla termín operace.

V době čekání na operaci mi bylo velmi ouzko a moje chvilky o samotě a bezesné noci provázené pláčem a černými myšlenkami nepřeji nikomu. Kdo to prožil, pochopí jak mi bylo na těle I na duši.

Dosud jsem měla jenom mlhavé představy co takové onemocnění obnáší a tak jsem hledala všechny možné informace na internetových stránkách o této strašné nemoci. Na webových stránkách jsem si pročítala příběhy pacientů a říkala jsem si: "když to vydrželi ostatní a nepřestali bojovat, nemohu to vzdávat ani já.

Strašně velkou oporu jsem měla v rodině, u dcer, vnoučat a hlavně v manželovi. Do samého začátku mě doprovázel na všechna potřebná vyšetření a dodával mi tolik potřebnou sílu, ale přesto jsem si tuto tragedii musela přetrpět a srovnat se s ní sama.

A nakonec přišel den D. Na předoperačním konsiliu ve vítkovické nemocnici v Ostravě se mi představila pí.MUDR. Heroková jako moje operátorka a vysvětlila co mě čeká. Dodávala mi sílu milým přístupem a vlídnými slovy.

Měla jsem štěstí v neštěstí že nádor byl ohraničený, takže mi řekla že nepřijdu o celé prso ale jenom o nezbytnou část. Při operaci pak zjistila ještě jednu pěkně schovanou 9 mm mrchu. Mudr.Heroková je doktor na pravém místě a má jak se říká "zlaté české ruce". Je to velice citlivý a ohleduplný člověk.

Přála bych všem pacientkám takovou svědomitou lékařku.

Po operaci následovala raditerapie 32 x . Protože byl nádor ohraničen, byla vyloučena /prozatím/ chemoterapie. I když jsem na ni byla duševně už připravena, měla jsem obrovskou radost, že ji nemusím podstoupit.

Teď už mám půl roku po operaci, na prsu mi zůstala malá jizva a v hlavě vzpomínky na všechny protrpěné trable. Užívám TAMOXIFEN a věřím, že mám to nejhorší už za sebou a že mě čekají už jenom negativní výsledky Po dalších kontrolních vyšetřeních.

Přeji všem nemocným pevné nervy, dobré rodinné zázemí a úsměv na tváři.

ANTONIE