EVIKOVY STRÁNKY na pomoc onkologickým pacientům

Příběh Eriky

V květnu 2006 jsem šla na běžnou kontrolu prsou, na kterou chodím již 10let, mám vápenatí žláz, tudíž nesmím brát žádné hormony a být pod stálou kontrolou, v té době jsem čekala své vytoužené dítě, které se po ultrazvuku zjistilo, že čekám rovnou dvojčata, již před pár lety jsem 2krát samovolně potratila, tak si umíte představit jak jsme se s přítelem a celou rodinou těšili, žádné děti nemám.

V ten osudný den mi vlastně zjistili dvě diagnózy najednou, tak šílená zpráva, že nádor je zhoubný a že mi děti musí odebrat by zacloumalo i s tzv. duševním naháčem, v nejmenované nemocnici mi na otázku, zda mám šanci přežít mi nejmenovaný docent, sdělil neomaleně, že je to smrtelné onemocnění bez žádných emocí, až s cinismem mi přišel jeho přístup.

Vyžádala jsem si veškerou dokumentaci a dostala jsem se do výborných rukou v nemocnici na Bulovce, chci ještě připomenout, že mi nádor vyvolala lék Prednison, respektive tomu pomohl, jelikož jsem nemohla brát kortikoidy, ale věřila jsem doktoru, tudíž jsem ho denně pravidelně brala půl roku, léčil mě ohledně početí pro špatnou imunitu, v rodině nikdo tuto zákeřnou chorobu neměl.

Podstoupila jsem chemoterapii, dlouhé vlasy jsem si nechala už předem ostříhat, aby ten šok z padání vlasů nebyl tak šílený. Abych příběh zkrátila, nebudu psát o tom jak mi bylo zle, ale co chci hlavně zdůraznit, je můj milovaný přítel, který semnou držel basu a nechal se kvůli mně dohola ostříhat, byl to zastánce dlouhých vlasů, jeho filosofie.

Přesto nechtěl abych v utrpení nebyla sama, jak o mně pečoval i v době kdy jsem nebyla hezká mi stále říkal, že jsem pro něj ta jediná, vyvářel mi, prostě mi strašně pomohl a nikdy nepřestanu být dostatečně vděčná.

Když to píši neubráním se slzám. Dále mi pomohl můj milovaný kocourek, který svým předením na mně přenášel pozitivní energii.

Je mi 34 let a v květnu jsem měla kulatiny.

Chci všem ženám vzkázat, ať jdou se sebemenší změnou, nebo tvaru prsou ihned k lékaři, za včasu se dá vše řešit, i já dostala naději, že po 2letech, budu moci mít dítě, ale nyní mám umělý přechod, takže návaly, bolesti kloubů, stavy kdy jsem nabitá optimismem i skepsí.

Vše, ale přejde a věřím v lepší zítřky a v úplné uzdravení, zapomněla jsem napsat, že mi odebrali celé prso, ale vem ho čert, hlavně že ŽIJU!!!!

ZDRAVÍM VŠECHNY A MOC DRŽÍM PALCE

ERIKA HOŘÁNKOVÁ