Příběh Eriky
Příběh Eriky
V květnu 2006 jsem šla na běžnou kontrolu prsou, na kterou chodím již 10let, mám
vápenatí žláz, tudíž nesmím brát žádné hormony a být pod stálou kontrolou, v té
době jsem čekala své vytoužené dítě, které se po ultrazvuku zjistilo, že čekám
rovnou dvojčata, již před pár lety jsem 2krát samovolně potratila, tak si umíte
představit jak jsme se s přítelem a celou rodinou těšili, žádné děti nemám.
V ten osudný den mi vlastně zjistili dvě diagnózy najednou,
tak šílená zpráva, že nádor je zhoubný a že mi děti musí odebrat by zacloumalo
i s tzv. duševním naháčem, v nejmenované nemocnici mi na otázku, zda mám šanci
přežít mi nejmenovaný docent, sdělil neomaleně, že je to smrtelné onemocnění
bez žádných emocí, až s cinismem mi přišel jeho přístup.
Vyžádala jsem si veškerou dokumentaci a dostala jsem se do
výborných rukou v nemocnici na Bulovce, chci ještě připomenout, že mi nádor
vyvolala lék Prednison, respektive tomu pomohl, jelikož jsem nemohla brát
kortikoidy, ale věřila jsem doktoru, tudíž jsem ho denně pravidelně brala půl
roku, léčil mě ohledně početí pro špatnou imunitu, v rodině nikdo tuto zákeřnou
chorobu neměl.
Podstoupila jsem chemoterapii, dlouhé vlasy jsem si nechala
už předem ostříhat, aby ten šok z padání vlasů nebyl tak šílený. Abych příběh
zkrátila, nebudu psát o tom jak mi bylo zle, ale co chci hlavně zdůraznit, je
můj milovaný přítel, který semnou držel basu a nechal se kvůli mně dohola
ostříhat, byl to zastánce dlouhých vlasů, jeho filosofie.
Přesto nechtěl abych v utrpení nebyla sama, jak o mně
pečoval i v době kdy jsem nebyla hezká mi stále říkal, že jsem pro něj ta
jediná, vyvářel mi, prostě mi strašně pomohl a nikdy nepřestanu být dostatečně
vděčná.
Když to píši neubráním se slzám. Dále mi pomohl můj milovaný
kocourek, který svým předením na mně přenášel pozitivní energii.
Je mi 34 let a v květnu jsem měla kulatiny.
Chci všem ženám
vzkázat, ať jdou se sebemenší změnou, nebo tvaru prsou ihned k lékaři, za včasu
se dá vše řešit, i já dostala naději, že po 2letech, budu moci mít dítě, ale
nyní mám umělý přechod, takže návaly, bolesti kloubů, stavy kdy jsem nabitá
optimismem i skepsí.
Vše, ale přejde a věřím v lepší zítřky a v úplné uzdravení,
zapomněla jsem napsat, že mi odebrali celé prso, ale vem ho čert, hlavně že ŽIJU!!!!
ZDRAVÍM VŠECHNY A MOC DRŽÍM PALCE
ERIKA HOŘÁNKOVÁ