Jdi na obsah Jdi na menu

Příběh Ivety

3. 9. 2007

Rakovina – Iveta Kollertová (23.8.2007)

Mé vyprávěníObrazek není zrovna veselé, ale věřte nebo ne, usmívám se!
Zatím vítězí
m - snad je to povahou, snad osudem, ale je to vítězství! Mám rakovinu močových cest a pohlavních orgánů! Pro odpověď, co je vlastně rakovina, nebylo kam jít! Kdosi mi řekl, že mám pozitivní nález a zbytek byl už jen na mne. Je šílené, že poradny pro onkologické pacienty jsou vlastně dostupné, až v průběhu léčby nebo po jejím ukončení. Ale ten první moment si člověk musí "vyžrat"sám! Sám s nevědomostí, sám s tím, že mu někdo řekl - umřete!

Co si budeme povídat - ano, jsou nadace a sdružení, ale obyčejný člověk, který nemá zrovna moc peněz, tudíž nepoužívá vymoženost jako je internet, prostě nemá, kam se obrátit. Praktický lékař na něj nemá čas a v časopisech jsou jen procenta úmrtnosti. Tak i já jsem odjížděla na léčba do Chomutova bez jakékoliv rady a znalosti o nemoci.
To, co tam posléze probíhalo je jak z románu - skvělí lékaři, skvělé sestřičky - odvážní pacienti.

Chemoterapie a ozařování!
Nakonec jsem strávila v nemocnici dlouhý půlrok! Přidal se zápal plic a spálená kůže až na kost. Nutné přerušení ozařování - byla jsem ve strašném stavu, jen díky péči mé maminky jsem se dokázala opět postavit na nohy. Později jsem se dozvěděla, že mne dali domů umřít!
Tělo vydrželo a já se vrátila na zbytek ozářek!

Obrazek Rok jsem měla klid a pak jsem přestala jíst! Nemohla jsem, břicho jsem měla nafouklé jak balon. Když už jsem začala přemýšlet, že zajdu k lékařce, stala se mi velmi nemilá záležitost.Seděla jsem v křesle, s nohama zkříženýma jako do tureckého sedu. Chtěla jsem vstát a najednou jsem , jednoduše řečeno, neměla levou nohu. Žádný cit, žádná reakce. Stav, jako když máte mravence v noze, jenže tohle nepolevovalo. Zavolali jsme pohotovost a výsledek všeho byl - hospitalizace na Neurologii. Dostávala jsem kapačky, elektrické šoky, noha prostě nefungovala.
Když už nevěděli, co se mnou, odeslali mne na CT od pasu dolů. Místo, aby zjistili, co mám s nohou, našli spečené tenké střevo. Takže, aniž jsem měla jedno vyléčené, čekala mne operace střev, bez které bych nepřežila.
Prodělala jsem kolonoskopii, sondu do žaludku i střeva.
Nepříjemné
vyšetření!

OperaceObrazek a týden na JIPce. Snad nade mnou někdo stál ze svatých, ale po 14 dnech jsem byla propuštěná domů.  Opět rok klid - najednou se mi otevřely rány v tříslech, hnisalo to a rozpadávaly se kosti. V té době už bylo namále. Dostala jsem morfín a náplasti na bolesti.To se psal rok 2003 - od té doby jen ležím. Mám zkrácené šlachy natolik, že by pomohla jen operace. Rozpadávají se mi kosti v tříslech - močový měchýř už nemám, rektum takéne. Celou tu dobu jen ležím na míse! Odborný lékař mě od té doby také neviděl, nejsem prý schopná převozu a upřímně, nevím, zdali se s tím dá vůbec něco dělat. Obeslala jsem několik odborníků, zda by se na mne někdo nepřijel podívat, vše marné. Prosila jsem charity nadace, abych mohla aspoň na vozík! Moje lékařka mi jej na poukaz nechce napsat, prý by mi to uškodilo! Nejsem prý schopna jakéhokoliv převozu!

Obrazek Pouze jediná Mostecká charita mi pomohla financováním "automatického vrátného" na dveřích.
A matrace  -speciální, mnou vymyšlená? Peprnet mi dal víru v lidi, v dobrotu srdce a poskytnul mi onu úlevu na speciální matraci! Jen díky vám - ležím jako člověk! Děkuji všem, co finančně přispěli! Víte, já jsem se svým stylem životem smířená, ale lituji ty, co se dozví diagnozu a nemají se kam obrátit. Jsou na to sami!
V novinách a časopisech se jen dočtou, jak se na rakovinu umírá a článků o tom, kolik lidí s ní žije, je moc málo!
A to je
obrovská škoda. Ti, co onemocní nesmí zalést do koutku a brečet – o nemoci se má mluvit. Je zažité ono tabu - to není dobře. Lítost nikdy nikam nevedla. Chce to najít si nového koníčka - já třeba píšu básničky, knížku o svém životě, pořídila jsem si kočičky. Mimochodem - kočka je léčivá už jeObrazekn tím, že je - že člověka zaměstnává, potěší! Izolace je to nejhorší, co může nemocného potkat! Vždyť i díky internetu mám spojení se světem, vyřizuji všechno, mám plno přátel!

Co dodat, pokud někdo přečte tento článek a chtěl by radu nebo pohlazení slovem, stačí se ozvat - přátel, upřímných přátel nikdy není dost!

IVETA

Z Ivetčina dopisu vyzařuje nádherná pozitivní energie. Její příběh jsem již znala z novin a jsem ráda, že jej mohu zveřejnit i na svých stránkách. Jejími miláčky jsou kočičky. 

Přeji Ti Ivetko, až to je pořád jen a jen lepší. Hodně zdravíčka!!!Evik

 


 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář