Jdi na obsah Jdi na menu

Příběh Martiny a její rekonstrukce prsu

13. 10. 2007

Ahoj Eviku ! (12. října 2007)

Posílám ten můj slíbený příběh. Několikrát jsem ho přečítala a přemýšlela, co přepsat. Ale už to nechám tak. Díky Martina 

Jmenuji se Martina a bydlím s manželem, dcerou a synem nedaleko od Brna.


Když jsem se dozvěděla svoji diagnózu, tak mi bylo 33 let, dceři 10 a synovi 8 let.
Přiznám se, že jsem nechodila na pravidelné preventivní prohlídky na gynekologii, na zubní i k obvodní doktorce ano, ale na gynekologii se mi nechtělo. Už jsem tam v té době nebyla asi 3 a půl roku, neměla žádné problémy a tak to pořád odkládala. Samovyšetřování prsů jsem si neprováděla, protože jsem měla pocit, že mě se to přeci nemůže týkat...

Loni byla krásná zima, spousta sněhu a tak jsme toho využili, nakoupili lyže a snowboard a trénovali. Stalo se, že jsem spadla a vykloubila si koleno. ObrazekChodila jsem s ortézou a byla na neschopence a měla tím pádem víc času. Tak jsem se konečně donutila jít na kontrolu na gynekologii. Vše bylo v pořádku, ale pro jistotu jsem si nechala napsat žádanku na ultrazvuk prsou, protože po porodech jsem měla v pravém prsu cystu. To jsem ale ještě o nějaké bulce neměla ponětí. Doktorka mi prsa nevyšetřila, jen napsala žádanku, na kterou uvedla "palpačně bez rezistencí".
Objednala jsem se na ultrazvuk za 14 dní, ale druhý den jsem si nahmatala v prsu bulku velikosti asi pingponkového míčku. Nebyla bolestivá, jen trošku tlačila, ale to jsem před tím než jsem o ní věděla nevnímala. Samozřejmě jsem
znervózněla a poprosila pana doktora, jestli by mi nemohl udělat ultrazvuk dřív. Tam se potvrdil nález a hned mi pan doktor řekl, že nemám na nic čekat a vyřešit si to. Prý to nemusí být nic, ale i tak by to mělo jít ven.

Ještě ten samý den jsem šla s nálezem na gynekologii a byla objednána na mamograf. Tušila jsem špatné zprávy, ale doufala, že to bude jen nezhoubná bulka.
Na onkologii mi nejdřív udělali opět ultrazvuk a hned na to mamograf. Ještě ten samý den jsem šla k pa
ní doktorce domluvit termín operace, punkce a objednaObrazekli mi scintigrafii kostí.

Sice jsem tento ortel už tak nějak čekala po tom prvním ultrazvuku, ale i tak mě to dost vzalo. Probrečela jsem celý pátek. Smiřovala se s tím, že mi vezmou půlku prsu. Manžel mě hodně pomohl a ikdyž to také neměl lehké, tak se držel. Jsem mu za to hrozně vděčná.

Nastal problém, jak to říct děckám. Přeci už nejsou úplně malý a lhát jim se mi nechtělo. Opatrně jsem začla, že mi našli nějakou bulku, kterou mi musí vyoperovat. Takže půjdu do nemocnice, abych byla zdravá. No je pravda, že děcka nejsou hloupý a umí si spočítat, kolik je 1 + 1. A tak mě chvíli poslouchaly a syn povídá : " Mami tak to máš tu rakovinu, jak na ňu umírá každých 5 hodin jedna ženská, že jo" Tak to mě dostal. Chodila totiž zrovna v tu dobu reklama s tímto zněním. No tak jsem děckám na rovinu řekla, že sice to mám, ale proto půjdu na operaci a potom budu muset jezdit na infuze, abych byla zdravá a že se určitě vyléčím a bude všechno v Obrazekpořádku. No a tak jsem musela děckám splnit, co jsem slíbila. Kupodivu to vzaly rozumně a věřily, že mám pravdu.
Přes víkend jsme to nějak rozdýchali, v pondělí jsem byla říct v práci co a jak, že bu
du delší dobu "mimo provoz".

Pak začal kolotoč vyšetření. Vše šlo tak rychle, že nebyl čas na nějaké přemýšlení. Řídím se heslem : "Co nadělám, takový je život! Jsou přeci horší věci na světě. Důležitý je optimismus!"
Proběhla scintigrafie, něco se jim nezdálo, tak mě volali, že ještě musím na CT pánve.
Tam se jim taky něco nelíbilo, tak ještě pro jistotu RTG pánve. Ale nakonec to uzavřeli, že je to v pořádku.
Po vyšetřeních proběhla mamární komise před operací, kde mi řekli, že by bylo lepší odstranit celý prs, protože nález je větší. Sice jsem to obrečela, ale souhlasila.

Přišla operace, pooperační šok se nekonal, to už jsem s tím vším byla docela smířená. Uzliny zasažené nebyly, sice několik odstranili, ale zatím mě otok netrápil.
Hojení probíhalo dobře a tak jsem měla naplánovaných 6 dávek chemoterapie. Paruku jsem si nepořizovala. 14 dní po první dávce začaly vlasy padat, tak mi je manžel ostříhal strojkem a já nosila šátky na piráta a kšiltovky. Spousta lidí si myslela, že jsem si hodila letní sestřih. V polovině chema mi klestly leukocyty, tak jsem asi 14 dní proležela, užívala aloe vera, samozřejmě šťávu z červené řepy a vitamíny. Chemo jsem přežila celkem dobře a ozařován
í nebylo potřeba.

Skoro po roce neschopenky mi přiznali částečný invalidní důchod. Domluvila jsem se v práci na půl úvazku a začala zase pracovat. Na jaře letošního roku jsem se paní doktorky na onkologii zeptala, jestli na rekonstrukci prsu můžu jít po dvou letech od operace, nebo od ukončení léčby. Říkala, že mám všechny výsledky v pohodě a tak nemá námitek a můžObrazeku si to jít zařizovat třeba hned.

Tak jsem šla k panu doktorovi Dražanovi a dostala termín na začátek září. Mezitím jsem jela v červnu do lázní na 3 týdny. No a v září šla na rekonstrukci.

Takže nyní se zotavuji po operaci. Vše se hojí velmi pěkně. Na břiše mám jizvu přes celý břicho, ale je to pod kalhotkama a na prsu je to celkem asi 40 cm takový ovál a zase bez problémů pod podprsenkou. Už mám další termín operace, kdy mi upraví moje prso, aby vypadaly obě stejně pěkně. No a potom už mě bude čekat finální vytvarování bradavky a tetování dvorce.

Měla jsem vlastně štěstí, že všechno proběhlo celkem dobře, komplikace se nijak nekonaly, protože snížené leukocyty jsou při chemu běžný. Nevolnosti nebyly nijak hrozné. Vlasy jsem neřešila. Byla jsem připravená na to, že to bude daleko těžší. Tak se vždycky řídím, tím, že je lepší se připravit na horší a být mile překvapená, než naopak a pak být z toho špatná. No celkem mi to vychází.
I na rekonstrukci jsem šla s tím, že to prý dost bolí, když dělají prso z břicha a teď
Obrazekvím, že to zase není tak hrozný. Určitě stojí za to, vydržet trochu bolesti a být zase bez epitézy. Nemuset přemýšlet nad tím, co si můžu obléct. Už se těším, až půjdu s děckama na bazén, nebudu muset dávat pozor na to, že mi epitéza pořád klesá dolů a nebudu se muset pořád kontrolovat, jak vypadám. Jizvy po operaci budu mít asi moc pěkně zhojené, takže žádný problém s tím, vzít si dvoudílné plavky.

Určitě doporučuji každé, neváhat a na rekonstrukci jít. Držím všem pěsti, ať mají pořád dostatek sil a optimismu a všechno dobře dopadne.

Marťa

S Martinou se známe z netu. Jak samy vidíte z tohoto příběhu, tak rakovina se nevyhýbá žádné věkové kategorii.

Takže, pokud čtou tyto příběhy ženy, které si myslí, že se jich to netýká měly by si uvědomit, že se toto téma týká každé z nás a zdraví máme jen jedno. TAK SI HO CHRAŇTE!!!!

Marťo díky

EVIK

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

stanislava - dodani sily

22. 5. 2008 22:16

AHOJKY MARŤO!
PRAVĚ PROŽIVAM HORKE CHVILKY MAM DOMLUVENOU ZCHUZKU PRAVĚ TAM U VAS V BRNĚ NA PLASTICE ZATIM MAM PRSA SVE ALE ZAVAŽNOST TOHO ŽE SE UKAZAL NOVY NALEZ MAM PRO JISTOTU OBĚ PRSA DAT PRYČ A NASLEDNĚ REKONSTRUOVAT A TVUJ PŘIBĚH ,I SNAD DODA DSTATEK SILY NA TO VŠE DIKY A PA STANA

Evik - Povzbuzení

16. 10. 2007 10:00

Marto, tak jak budeš tak skákat do vody jak na tom obrázku, tak vyměníme!!!!