Jdi na obsah Jdi na menu

Příběh Ogi

3. 9. 2007

Evi, dočetla jsem teď na Tvých vydařených stránkách další nové příběhy tak bych taky něčím přispěla. Moje diagnoza je stejná, ale nepostihla mě od pasu nahoru, ale od pasu dolů.
Ono je to stejně propojené a jedno závisí od druhého.

Takže: 18.8.2007

Vždycky jsem si hlídala všechny preventivní prohlídky a zvláště od roku 2001, kdy mi maminka zemřela na pokročilý karcinom prsu. Mohla tady ještě být, kObrazekdyby se nebála a k lékaři šla včas.

Proto jsem od jejího odchodu 2x ročně absolvovala sono a odcházela šťastná,že je vše OK. Nevynechávala jsem ani gynekologii. Hektický byl pro mě rok 2005 - zařizovala jsem si malou zkrášlující provozovničku a neměla čas na bolesti a doktory. V září toho roku mi při preventivní gynek. prohlídce paní doktorka oznámila, že v bříšku je něco co nemá být -cysta a myomy - a bude lepší podívat se na to laparoskopicky.Tak jó, o nic nejde, řekla jsem si a šla si poležet do nemocnice. Ještě před tím mi dělali cytologii a markry, ale vše bylo OK.

Bohužel při operaci se kromě "hodného" myomu a cysty našla ještě její sestřička - jinak vybarvená, na sonu neviděná a z banální operace se rázem stal náročný zákrok, který mi ze dne na den změnil život. Nevím proč, ale nenásledovaly slzy ani sebelitování, léčbu jsem vzala jako nutnou a zajišťovací a věřila tomu, že se z toho dostanu a budu zase fit. ObrazekSamozřejmě, že zas tak tvrdá jsem nebyla - na začátku chemoterapie jsem měla krizi, pochybovala o budoucnosti, hledala manželovi potencionální nástupkyně, které by se zároveň líbily i mně! Teď už se tomu jenom směju! Taky si myslím, že jsem tímto náročným obdobím prošla vcelku hladce i díky mamince, která nade mnou držela shora ochranou ruku.
Nejsem věřící v pravém slova smyslu, ale mám ji jako anděla strážného.
Obrazek 

Léčba byla náročná, nikomu z vás to nemusím popisovat a nepřála bych to ani největšímu nepříteli. Ale všechno přebolí, na špatné se rychle zapomene - hlavně díky manželovi a přátelům. Děti jsme nějak nestihli, vynahrazují mi je mí zvířecí mazlíčci.

Po léčbě už jsem skoro rok v plném invalidním důchodu, ale všechny výsledky jsou OK tak si myslím, že mi ho brzy seberou.To, že jsem ze všeho rychle unavená a obtěžují mě silné návaly, nikoho zajímat nebude.

Ještě na jednu věc nesmím zapomenout - a to na BABANETKY!!

Bohužel počítač jsem dostala až k minulým Vánocům - půl roku po léčbě a na babanetky jsem narazila surfováním na netu. Je to skvělé fórum, škoda, že jsem neměla tu možnost popovídat si s nimi v době, kdy mi bylo nejhůř a byla jsem vystrašená z každého důsledku léčby, který zrovna nebyl popsán v příručce a ani lékař nebyl zrovna po ruce. Babanetky jsou skvělé ženské - znají Obrazekodpověď na všechno a patří jim obrovský dík!

A s některými z nich jsem dokonce strávila v květnu třítýdenní láznění ve Frantovkách. Vůbec se nám nechtělo domů a slíbily jsme si,že se tam musíme sejít znovu.Takový báječný relax bych přála každé ženě, ne jenom nám "s diagnozou".

Nyní, na prahu čtyřicítky věřím, že to horší už mám za sebou a druhá polovina života bude jen a jen pozitivní. Negativní vítám jen výsledky preventivních vyšetření!

V životě jsme jednou nahoře a jednou dole a všechno zlé je k něčemu dobré. I v mém životě to není jinak.

Přeju všem statečným ženským hodně zdraví,optimismu a vrásky jen od smíchu!
OGI z jižní Moravy


 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

jitka.kotenova@seznam.cz - stejný úděl

9. 4. 2008 15:54

ahoj neznámá,mám za zabou stejný příběh jako ty, je mi 45 roků a stále hledám někoho s kým bych se mohla podělit o své "zážitky" z tohot onemocnění.budu moc ráda jestli se mi ozveš a "dáme" řeč, já jsem úůl roku po operaci a 2 měsíce po poslední chemoteripii, měj se krásně a jestli budeš mít chť tak se prosím ozvi ahojky