Jdi na obsah Jdi na menu

Příběh Soni

18. 5. 2008

Napíšu taky ve stručnosti svůj příběh.

Jmenuji se Soňa a je mi 56 let.

V roce 2003 jsem onemocněla Nonhodkinovým lymfomem st.2b, léčbu a chemoterapie jsem snášela docela dobře až na pošramocené nervičky. Po skončení léčby jsem s částečným invalidním důchodem nastoupila do chráněné dílny, kde se vyráběly umělé květiny. Práce se mi docela líbila, jsem původním povoláním aranžerka, tak mi to bylo trochu blízké. O chráněných dílnách, o zneužívání dotací a podminkách, ve kterých lidé po různých vážných nemocech pracují se zmiňovat nebudu, to sem určitě nepatří.

V roce 2007 se mi nemoc vrátila ale naštěstí je to jiná forma, pomalurostoucí. Zatím jsem bez léčby jen chodím častěji na kontroly a jsem v plném invalidním důchodu. Po práci a kolektivu se mi moc stýská, ale nemůžu se ohlížet za minulostím ale žít přítomností. Na každém dnu si najít něco hezkého, být aktivní a žít naplno. Vždyť lékaři mi prodloužili život o 5 let a věřím, že ještě dál prodlouží o nějaký ten rok. Jezdím na kontroly do Prahy na KarlovObrazeko náměstí a tam jsou opravdu moc dobří a vstřícní.

Tak vskazuju všem, kteří válčí s  onkologickým onemocněním, nezoufat a neuzavírat se do sebe, nic není tak černé jak zpočátku vypadá. Věda jde rychlými kroky kupředu a rakovina už vůbec neznamená smrt jako dříve.

 

Všem přeju ty nejlepší výsledky léčby a mnoho krásných dnů.

Vaše Soňa

Milá Soňo, děkuji za Tvůj příběh a přeji hlavně úspěšnou léčbu!!!

Evik

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Šárka - Soničce

21. 5. 2008 8:39

Milá Soni,

přeji Ti mnoho síly a mnoho radosti.Síla, víra, optimismus a aktivita nám život prodlužuje.

Raduj se a uživej..