Jdi na obsah Jdi na menu

Příběh Wiki

3. 9. 2007
Rok 2003 pro mne nezačal radostně. ( 11. 8. 2007)

V lednu mě přepadl stav podobný mozkové příhodě.Tehdy jsem se domnívala, že je to můj konec. Zázračně mě uzdravili na ORL FN v Porubě, kde byla zjištěna porucha rovnováhy ve středním uchu. Po návratu domů jsem balila vzácnější věci a posílala dceři. Měla jsem chmurné myšlenky. Stále jsem měla vysokou sedimentaci.
Prošla jsem různými vyšetřeními, abrazí, koloskopií.

ObrazekO prázdninách jsem měla mnoho stresů. Do toho přijela 11ti letá vnučka z Děčína, která u mne chtěla být 14 dnů. Denně se však utápěla v slzách a ve stezku po mamince. Po několika náročných dnech jsem ji posadila na vlak Manažer z OV do Prahy. Tam si ji zeť vyzvedl. Za několik dnů jsem šla na kontrolní ultrazvuk, na kterém jsem byla naposledy v dubnu. Následoval mamograf, biopsie a potvrzení rakovinového nádoru na levém prsu. Teď jsem pro změnu pro slzy neviděla já. Před dvěma roky byl nádor negativní. Na další týden jsem dostala termín operace. Byla jsem zoufalá, nešťastná. Sedla jsem na vlak a jela se "loučit" na rokycansko.
Cestou jsem vystoupily a šla na Karlštejn. V podvečer padl obsah láhve slivovice. Navštívila jsem i svoje příbuzné v Příkosicích.

Potěšena jsem se vracela domů. Celkem odevzdaně jsem nastoupila do nemocnice na Fifejdách odkud mě odvezli na FN v Porubě na nukleární vyšetření. Zpět mě vezla sanitka a já si pohrávala s myšlenkou, že z ní vystoupím. V nemocnici si mě zavolal mladý lékař, který mě netaktně sdělil, co jsem dávno věděla: zhoubná rakovina. Chtěla podepsat papíry o možnosti odnětí celého prsu. S tím jsem nesouhlasila a odešla s pláčem na pokoj. Teprve nyní jsem svým dětem sdělila, co se děje. Druhý den mě operovala pí MUDr Heroková. Ještě před operací mě dodala sílu vlídnými slovy. Odebrala jen nádor a uzliny, které nebyly zasaženy. Při pobytu nabíhaly myšlenky: chci žít nebo ne, co bude dál.

Doma jsem se o sebe musela postarat zcela sama. Dcera přijela v 2.týdnu mých ozařek. Nebyla jsem moc v kondici, ale byl to krásný týden. Chodila se mnou, já ji pozvala na oběd do IKEI, do města do cukrárny.
Byla jsem v t
Obrazekěch dnech šťastná. Čím více bylo ozářek, tím jsem byla oslabenější a myšlenky na blížící se chemoterapii byly úděsné. Pro obědy jsem si chodila do ŠJ. V té době jsem sice našla klub Amazonek, ale neměla jsem sílu se častěji kontaktovat. První chemoter. jsem absolvovala před vánocemi. Byla jsem sama se sebou a bylo to hrozné. Před 1.dopichem byl výsledek krve na "hranici". Ani nepopisuji, jak zle mě bylo na těle i na duši. Připravená paruka našla uplatnění hned o svátcích. Vybírala jsem sama...stále sama....Vždy za týden po chemě jsem skončila v nemocnici asi na 2 týdny, i na izolaci. Vysoké horečky, špatné krvinky, afta v ústech.Obrazek

Jestli jsem bojovala, asi ano!
Brzy po ukončení léčby jsem jela s Amazonkami na Orbitu do Beskyd.
Kolektiv i počasí bylo balzámem na duši. Od té doby jsem byla na několika rekondicích i s jinými organizacemi.

Za nemoc vlastně děkuji. Našla jsem nové přátele a nový postoj k životu. Kromě rekondičních pobytů chodím s turisty, které jsem nově poznala. Pořídila jsemObrazek si PC, net, digifotoaparát. Jsem v kontaktu s Amazonkami, na seniortipu na chatu. Všechny kontakty mě velice pomáhájí. Našla jsem bližší cestu k vnučkám v Neratovicích i pravnoučatům. Letos jsem se osobně setkala s některými členkami seniortipu a tyto události mě posílily.

Od Obrazekříjna jsem po kompletní gynek.operaci. Na léčení dojíždím denně do lázní Klimkovice. Každou proceduru si vychutnávám a nabírám sílu. Chci ještě hodně vidět a prožít, ale děkuji i za to, co mě už bylo umožněno. Čtu pozitivní noviny obklopuji se pozitivními lidmi. Loni jsem na Pochodu Avonu poznala velmi příjemnou Evu Žylkovou, proto moje povídání posílám na její webové stránky.

 WIKI

P.S. Wiki děkuji za příběh. Prozradím Vám, že ráda a krásně fotí, pokud byste si chtěli prohlídnout její fota tak v odkaze: http://wiki.rajce.net

 

Liba je taky básnířka

 

Nad Ostravu se snesla mlha
vidět jsou jen lucerny.
Nebo, že by to inverze byla?
Autobusem do OBI přijíždím,
svá fota zarámovat nechat musím.
Jen dodací termín se mě nelíbí,
Obrazek ale slečna dřívější přislíbí.
Budu tomu věřit a na obrázky se těšit.
Pomalu se do IKEI přesunu,
židličku k PC si vyberu.
Je zde jen problém s dopravou.
Abych si vše promyslela,
na kávičku jsem se zastavila.
Kousek dortu si k ní dám
a docela si pochutnám.
Ve všech odděleních plno lidí je,
vánoční dárky už vybírají,
mě však zatím nezajímají.
Jen pozoruji okolí.
Sleduji výraz lidských tváří,
v kterých se odráží jejich myšlení.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář