Jdi na obsah Jdi na menu

Vzpomínky zůstanou

8. 3. 2009

Vzpomínky zůstanou

Dnes 9. 11. 2008 je to rok, co odešel z našeho světa můj milovaný a odvážný tatínek. A především hrdina. Přesně před rokem 9. 11. 2007 mě a mamince zemřel náš tatínek a manžel. Proč píšu hrdina? Protože opravdu byl. Staral se o naši rodinu krásně, odvážně a hrdinsky. Bojoval až do svých konečných sil...pObrazekřes nemoc jezdil dál na svém milujícím kole. Dál chodil za svým koníčkem na zahradu, kterou miloval. Dělal pro naši rodinu tolik věcí, že se to sem ani nevejde napsat. Ten kdo potřeboval s něčím pomoci, tak vždycky šel a pomohl. Vždycky se na tátu dalo spolehnout. Byl to člověk, ve kterém jsem viděl statečného chlapa! Chlap a manžel jak má být ! Proto píšu hrdina. Některé z vás to možná nic neříká, protože jste ho neznaly, ale ten kdo ho poznal nebo znal, tak ví, o čem tu píšu.

 

ObrazekUtekl rok a stále mě a mojí mamce bolí srdce Je to těžké takhle žít a každý den se probouzet s tím, že tu není náš táta. Ale jedno vím jistě. Když někdo umře, neznamená to, že odejde... Pravda je taková, že když někdo odejde, někdo hodně blízký, tak to člověk odmítá přijmout. Jedině naše duše je s tím srovnaná a vlastně vyrovnaná, protože jinak to ani nemůže být. Zůstávají vzpomínky a obrázky, které máme napsané do naší duše. Pravda je i to, že k životu patří prohry i VÍTĚZSTVÍ. A pro nás všechny platí jediná možnost BOJOVAT! Věřte, ten kdo odešel nás vlastně nikdy neopouští. Ani můj táta tak ani někdo jiný koho jste měli rádi. Začátkem článku jsem psal sám osobně ale něco je tu napsané i od jednoho človíčka, kterého moc neznám ale určitě si tu cestu najdeme a budeme si navzájem pomáhat. Když jsem si četl právě jeho článek, který jsem vložil, tak jsem si uvědomil pár věcí...má pravdu a moc mu vděčím, že to napsal. Moc mi to pomohlo a děkuji za pomoc.

 

            Čest mému tatínkovi a děkuji všem, kteří byli s námi na pohřbu, protože toho dne si nesmírně vážím....vážím si toho kdo tam byl a vím, že vás měl moc rád!!! Byla s ním sranda a ta mi moc chybí

ObrazekMiluji tě tatínku můj milovaný...

 Syn David

DAVID NA POČEST SVÉHO TATÍNKA VYTVOŘIL BLOG

 

Bohužel mě rodiče taky moc chybí, ale vždy si říkám, že na mě shora mávají.

Diky  EVIK

 

Pokračování NE moc veselého příběhu..............

posílám článek který možná nebude znít po přečtení jako že se jedná o tom aby si lidé uvědomily kontroly doktora ale doufám, že se něco s toho pochopí. Děkuji za zveřejnění dalšího bohužel smutného článku o mých rodičích.

Další rána v mém životě a nejen v mém ale i v naší rodině. Dne 20. září 2011 nám odešla do nebíčka maminka. Další umrtí v rodině. Před 4 roky odešel tatínek a tentokrát i maminka. Snad se tam našli a jsou oba štatní. Nechci tu psát proč co a jak. Chci Vám říci a taky proto píšu tento článek, aby jste se nikdy nebáli doktorů. Choďte pravidelně na prohlídky. Nic vám to neudělá, když si jednou nebo dvakrát za rok zajdete k doktorovi. Tohle vše se odvíjí také od mé maminky,která bohužel na to s prominutím kašlala. Nejen já ale i zbytek rodiny jsme říkaly to a tamto. Bohužel někdo má svou hlavu a nikdy nemůžeme nikoho nutit aby šli tam a nebo tam.

 Maminka byla skoro stejně mladá jako byl taťulda. Zemřela v nedožitých 56 letech. Byla hodná milá. Milovala humor a milovala hlavně svého manžela a své dvě děti. Od doby co táta odešel do nebíčka, tak s mamkou to šlo s kopce. Snažil jsem se vše proto, aby se to nějakým způsobem změnilo a byla zase štastná ale nepodařilo se mi to :-( Nepodařilo se mi jí dostat do nálady jako byla dřív. Moc mě mrzí jak to všechno za poslední 4 roky skončilo. Moc si přeji aby už byl konec téhle kapitoly která mě zabíjí. Vždycky jak se něco takového stane, tak si uvědomuji další a další hodnoty života. Ano je to smutné, že si to člověk uvědomuje až když je pozdě. Bohužel :-( Maminko tímto ti chci poděkovat veliké díky za to že jste mi dali s tátou život. Že jsem takový jaký jsem, protože moje povaha je vaše vychování které jste mi daly. Děkuji ti mamčo a taťko.

Odpočívejte v pokoji a mějte se tam nahoře rádi jako když jsem vás viděl doma :-*

PS: Mrzí mě slib který jsem neslíbil tátovi :-( vložil jsem dopis do pomníčku a napsal do něj, že se o mamku postarám ale bohužel se mi to nepodařilo

:-( Promiň táto ;-( omlouvám se……

David